Coke, Sir Edward (1552-1634) Anglický právník a autor právních spisÍ!. Coke zastával úřad dmhého státního prokurátora, generálního prokurátora a předsedy nejvyššího soudu.
Z posledně jmenovaného úřadu byl v roce 1616 sesazen Jakubem I. Taková kariéra byla nutně provázena osobní rivalitou i konstitučními spory. Cokeovým hlavním konkurentem v zápase o úřad a povýšení byl Francis BACON, a byl to také on, kdo sestavil dokument, detailně informující o Cokeových "inovacích zákonÍ!", na základě kterých král Jakub postupoval.
Coke je autorem čtyřdílné studie Základy zákonů Anglie (lnstitutes of the Laws of England, 1628-44). První díl obsahoval rozsáhlý komentář k staršímu právnímu pojednání, Littletonovým Právům držby (Tenures); druhý díl se zabýval vlastnictvím (meuma teum); třetí vysvětloval procesy korunní a kriminální; čtvrtý díl pojednávalo organizaci soudního systému a pokusil se vysvětlit rÚzné druhy jurisdikce. V době diskusí o neodvolatelných právech krále šlo o velmi sporné politické postoje. Cokeho dalším dílem byly třináctisvazkové Zprávy (Reports), zprávy o případech (1600--1659, dva svazky vyšly posmrtně). Jak sám říkal, zatímco Zprávy "líčí názory a soudy druhých", Základy se týkají jeho vlastních. Byly však vysloveny jisté pochybnosti, především o přesnosti a objektivitě Zpráv. Pro historiky práva jsou tyto knihy velmi zajímavé. Pohlíželo se na ně jako na základní autority, přinejmenším proto, že pozdější právníci neměli chuť opakovat Cokeovu práci se středověkými precedenty. Političtí teoretikové se konkrétně zabývali dvěma aspekty Cokeova učení; především jeho uvažováním o povaze obyčejového práva, a dále možností, že svou zjevnou předpojatostí v soudech a zprávách o případech ovlivnil (z dÚvodÚ, jež jsme uvedli výše) vývoj práva.
V úvaze o povaze obyčejového práva Coke trval na tom, že zdroji tohoto práva jsou zvyk a precedent stejně jako parlamentní akty.
Předpokládal existenci základního zákona, reprezentovaného konkrétně Magnou Chartou, s nímž nemá být žádný soudní nález v rozporu. Také prohlašoval, že zákon je "umělá dokonalost rozumu", tříbená řadou "úctyhodných a vzdělaných mužÚ", že je dokonalostí, na kterou žádný přirozený individuální rozum nemÚže pomýšlet, což byl argument, který se nemohl Jakubovi I. líbit.
Tuto tezi napadl HOBBES ve svém Rozhovoru o obyčejovém právu (Dlalogue of the Common Laws, 1681), kde odmítl zejména to, že by svrchovanost obyčejového práva měla omezovat nároky monarchy. Nápadně ,podobné argumenty o vztahu rozumu vtěleném v instituci a přirozeném individuálním rozumu použil v osmnáctém století BURKE ve prospěch konzervativních závěru. Cokeovi je připisován výrok, že bychom měli žít "pod vládou zákonÚ á ne lidí".
Poněvadž Cokeovy spisy byly později chápány jako autority, jakékoli nepřesnosti či předpojatosti jeho soudÚ nebo Zpráv mají velký význam. Někteří historikové vysledovali předpojatost v sympatiích k ekonomickému liberalismu nebo svobodě vlastníkÚ majetku, ale dÚkazy si protiřečí a u mnoha případÚ je velmi málo nebo dokonce nic, s čím by bylo možné Cokeovy úvahy srovnat. Je věcí další diskuse, zda lze předpojatost přičítat právě Cokeovi nebo soudcÚm obecně. AWR

odkazy
Coke, E.: /nstitutes (Jt the Laws ot England. 4 sv. Londýn, 1797.
-----:Repons.13 sv. Londýn, 1777.
literatura
HilI, C.: /ntellectual Origins (it the English Revolution. Londýn: Panther, 1972.